Proběhlo to rychle a potichu. Pražským zastupitelům stačily v září minulého roku přesně dvě minuty k tomu, aby projednali a odhlasovali závazek snížit do roku 2030 emise CO2 o 40 %. Z přítomných 58 zastupitelů jich hlasovalo pro čtyřicet, nikdo nebyl proti. Klub ODS se hlasování organizovaně nezúčastnil. O půl roku později se velmi podobný plán stal v zastupitelstvu zdrojem vášnivých debat. Řada zastupitelů, zejména z řad ANO, kteří měsíc a půl před volbami souhlasili se snižováním emisí, o něco málo ambicióznější návrh v červnu tohoto roku nepodpořili. Co se za šest měsíců změnilo a proč?
EU fondy jako motivace
V září 2018 se Praha připojila k mezinárodní iniciativě Pakt starostů a primátorů (Covenant of Mayors). V rámci této dobrovolné platformy se města zavazují plnit na svém území cíle Evropské unie zaměřené na oblast klimatu a energetiky. Signatáři sdílejí společnou vizi odolných měst, zbavených emisí oxidu uhličitého, a dbají na to, aby občané měli přístup k bezpečné, udržitelné a cenově dostupné energii. Města se podpisem zavazují snížit emise CO2 zejména prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti a širšího využívání obnovitelných zdrojů energie. Iniciativa aktuálně eviduje přes 9000 signatářských měst, včetně Ostravy a Brna. Aby mohly být závazky splněny, zavazuje se místní správa provést inventuru emisí a posouzení rizik a zranitelnosti v oblasti změny klimatu a do dvou let od podpisu Paktu schválit Akční plán pro udržitelné zdroje energie a boj proti změně klimatu. Klíčový návod ke snížení emisí tak musí být hotov do září příštího roku.
Nespornou výhodou platformy je, že dbá na monitorování pokroku a kontrolu plnění závazku a také sdílení dobré i méně vydařené praxe. Odpověď na otázku, proč se Praha připojila, a to doslova bez řečí, najdeme v podkladových materiálech. Ten, kdo je plnohodnotným členem platformy, bude mít lepší přístup k evropským fondům. Některé z finančních zdrojů, zejména pro oblast energetiky, budou dostupné právě jen pro signatáře Paktu.
Studenti v roli roztleskávačů
Klídek, který provázel schvalování klimatického závazku v září minulého roku, ostře kontrastuje s debatami, které se vedou v zastupitelstvu hlavního města v tomto roce. Změna atmosféry se časově překrývá s razantní politickou obměnou v pražském zastupitelstvu po komunálních volbách v říjnu 2018 (Ze zastupitelstva vypadly hned tři strany: komunisté, sociální demokraté a zelení. Do vedení radnice se dostali Piráti a zcela nové občanské uskupení Praha sobě), hlavním spouštěčem debat však byl zcela jistě sílící tlak veřejnosti. Ostatně žádná z kandidujících stran neměla v září 2018 snižování emisí CO2 jako prioritu. Progresivnější strany slibovaly pouze adaptační opatření.
Faktem je, že současný pohyb a zájem nastartovali a pohánějí středoškolští studenti v rámci mezinárodního hnutí Fridays for Future. Ti spolu s aktivisty mezinárodního hnutí Extinction Rebellion a sympatizanty řady lokálních spolků a zastupitelů za Stranu zelených začali poukazovat na nečinnost veřejné správy na státní i lokální úrovni, ačkoli zpráva Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) při OSN z října 2018 uvádí, že pro dodržení limitu oteplení do 1,5°C je nezbytné snížit globální emise CO2 do roku 2030 o 45 % ve srovnání s rokem 2010, a do roku 2050 dosáhnout nulových emisí CO2.
Kombinací studentských stávek, protestních shromáždění a výzvou adresovanou politikům na všech úrovních dosáhla angažovaná veřejnost na české poměry nečekaně rychlého obratu. Mainstreamová média, která v minulých letech kolem tématu bezradně přešlapovala, začala o změně klimatu nabízet více či méně informované zprávy a komentáře. Poslanci a vláda ovšem k výzvám mladých lidí zatím mlčí, lokální politici až na výjimky váhají. Leckde připravují a realizují různá opatření zlepšující životní prostředí, explicitně pojmenovat problém s emisemi se však v českých městech zatím politicky nevyplácí.
Výjimkou je hlavní město. Městské části Praha 6 a Praha 7 vyhlásily stav klimatické nouze v červnu a zavázaly se k řadě nových opatření. Mezi nejambicióznější novinky patří environmentálně odpovědné zadávání veřejných zakázek. Dodavatelé budou muset například zohlednit životní cyklus výrobků, použít ekologické materiály či minimalizovat spotřebu energie.
Na úrovni hlavního města se dostalo téma předcházení klimatickým změnám na program zastupitelstva hned dvakrát. V dubnu zastupitelé projednali přehled připravovaných a probíhajících aktivit a opatřeních. Při podrobnějším čtení schváleného usnesení se ukázalo, že chránit klima mají ale i obstarožní projekty vymyšlené před rokem 1989 jako například dostavba silničního (Pražského) okruhu v nevhodné trase. Aktivizovaná veřejnost se však nenechala ukonejšit krotkým obsahem dosud vzniklých koncepčních materiálů a požadovala jasně definované závazky stvrzené hlasováním zastupitelstva coby nejmocnějšího politického orgánu hlavního města.
V červnu měli zastupitelé proto téma znovu na programu. Materiál byl tentokrát ambicióznější a více zaměřený na omezování emisí CO2. Hlavní město si v souladu s doporučením OSN stanovilo klimatický závazek „snížit emise CO2 v hl. m. Praze o minimálně 45 % do roku 2030 (oproti roku 2010) a dosáhnout nulových emisí CO2 nejpozději do roku 2050“. Mezi opatření, které má město začít bezodkladně realizovat je mj. „změna pravidel nákupu elektrické energie pro potřeby města a všech jeho podřízených organizací tak, aby vyvolala výstavbu nových výrobních kapacit využívající obnovitelné zdroje energie s výhledem krytí alespoň poloviny současných i budoucích potřeb města do roku 2030; stejný postup pak rozšířit i mezi ostatní spotřebitele energie ve městě v takovém rozsahu, aby do roku 2030 byly tyto nové výrobny schopny pokrýt alespoň 50 % veškerých potřeb elektřiny na území Prahy“. Usnesení sice podpořili pouze zastupitelé koaličních stran (Piráti, Praha sobě, STAN, TOP 09 a KDU-ČSL), ale nikdo z 65 zastupitelů nehlasoval proti. Již v září tohoto roku by radní měli informovat o pokroku v zadaných úkolech.
Spor o slova i činy pokračuje
Schválené usnesení i obsah rozpravy jasně ukázaly, že nás čeká opravdu náročné období. I mezi těmi, kteří klimatický závazek Prahy podpořili, stále ještě dříme naděje, že se to celé obejde bez zásadních strukturálních změn.
Lakmusovým papírkem ochoty města vyjít ze své komfortní zóny může být mimo jiné plánovaná výstavba nové letištní dráhy v Ruzyni. Na tuto investici státu jakožto zásadní nový zdroj emisí CO2 poukázal spolupředseda pražských zelených Vít Masare. Upozornil zastupitele, že Praha má možnost tuto stavbu vyškrtnout ze svého územního plánu a tlačit na vládu, aby záměr zmizel i z celostátního územního plánu, kterým je dokument zvaný Politiky územního rozvoje. Vít Masare se správně radních ptal, zda se touto cestou vydají. Reakce věcně příslušného radního byla vyhýbavá. Snad se jasné odpovědi dočkáme nejpozději v září příštího roku, kdy má mít Praha schválen Akční plán pro udržitelnou energii a klima (SECAP).
Ochotu městských zastupitelů nastartovat opravdu progresivní politiku směřující k ochraně klimatu lze ovšem testovat i na jednodušších opatřeních. Zejména těch, které má Praha plně ve své kompetenci a které nejsou ani finanční zátěží, ani riskantním experimentem. Mezi taková jistě patří úprava Pražských stavebních předpisů tak, aby bylo možné stavět bytové domy a celé obytné ulice bez nákladných podzemních garáží a parkovacích domů. Tzv. car free zóny s minimálním počtem parkovacích stání jsou standardní výbavou řady evropských měst a korespondují s právem občanů nevlastnit automobil a neplatit při koupi či nájmu bytu nemalé náklady spojené s výstavbou a provozem parkovacích míst. Realizace takového opatření nestojí město, potažmo investora ani korunu, vyžaduje však v pražských podmínkách velkou politickou odvahu.
Dobrý začátek s otevřeným koncem
Poznamenejte si tedy do diáře září 2020, kdy budou zastupitelé hlavního města schvalovat Akční plán pro udržitelné zdroje energie a boj proti změně klimatu. Přípravu má na starosti nově zřízená odborná komise pod vedením exministra životního prostředí, bývalého předsedy Strany zelených a poslance Martina Bursíka. Právě jeho jméno by mělo být pro veřejnost zárukou, že akční plán bude složen z ekologicky razantních, ale také ekonomicky životaschopných opatření. V této souvislosti stojí za připomenutí, že právě Martin Bursík byl hlavním architektem úspěšného vládního programu Zelená úsporám. Ten bez jediného korupčního skandálu napumpoval do českých domácností desítky miliard korun z prodeje emisních povolenek, domácnostem pomohl snížit účty za teplo a elektřinu a České republice snížil emise CO2 za prvních pět let programu o 800 000 tun.